R a K jdou do přívěsu potom, co natáčeli porodní scénu

6. prosince 2011 v 20:30 | -Flaty- // ramblingrobsten |  Konverzace

Cítil její ruku v té své. Snažil se ji nemačkat. Snažil se ji netlačit. Normálně. Ale celý den se díval na její napodobeninu. Její mrtvou napodobeninu. Kopii Kristen v životní velikosti, která vypadala tak skutečně, jakoby její mrtvé tělo leželo na stole pokryté krví… A celý den si musel představovat, že bojuje, aby jí zachránil život. A nezáleželo na tom, kolik hodin strávil prošením, abys se vrátila zpět k životu. Napodobenina na něj jen zírala svýma mrtvýma očima. Snažil se dýchat, aby si pročistil hlavu. Říkal si, ať to nechá být. Že Kristen je v pořádku… byla přímo vedle něj a držela ho za ruku. Ale nezáleželo na tom, kolikrát se nadechl, aby si pročistil hlavu, v jeho mysli byl jediný obrázek. Obrázek mrtvé Kristen s jejíma mělkýma neživýma očima. A ten obrázek ho honil.

Vždycky věděl, že ji miluje, ale dokud nestrávil všechny ty hodiny představováním si, jaké by to bylo, kdyby ji ztratil, plně neoceňoval to, jak moc ji miloval. Nevěděl, že kdyby ji ztratil, měl by pocit, jakoby ztratil část sebe. Že když lidé říkali, jak se cítili prázdně, když někoho ztratili, tak to nebyla jen metafora, ale skutečný výraz toho, jak se člověk fyzicky cítí, když ztratí lásku svého života.

Vzdychl, když zahnuli za roh a v jejich dohledu se objevil přívěs. Horká sprcha byla jen pár minut daleko. Nemohl se dočkat, až smyje všechnu tu falešnou krev a vnitřnosti. Začínaly svědit, jak uschnuly na jeho kůži. Kristen vyšla schody a on ji následoval. Otočila se, aby se na něj podívala, když zavřel dveře, a on ucítil, jak puknul. Všechny emoce toho dne ho uvnitř zalily a on to prostě nemohl ustát. Jeho rty se zabořily do těch jejích a on ji natlačil ke zdi. Bojoval s tím, aby nezapomněl, že má být něžný, ale zdálo se, že se nedokáže zastavit. Potřeboval být blíž. Zvedl ji a upevnil o zeď… Naštěstí se Kristen zachytila na jeho náladě a on ucítil, jak se její nohy obtočily okolo jeho pasu…

O dvacet minut později…

Kristeniny nohy se vzdaly a spadly dolů od místa, kde byly obtočeny okolo Robova pasu. Její nohy s žuchnutím dopadly na podlahu. Podívala se na Roba a oba na sebe zírali, zatímco se snažili popadnout dech. Věděla, že tohle bylo to, co potřeboval. Chápala, že po noci strávené představováním si, že umírá, se potřeboval ujistit, že je tam… a živá. Nedokázala si představit, jak neskutečně těžké to pro něj muselo být. Jen pomyšlení na to, jak se dívá na Robovo mrtvé tělo, jí svírala hruď a do očí se jí hrnuly slzy. Dotkla se jeho tváře.

K: Miluju tě.
R: Promiň. Nechtěl jsem na tebe takhle zaútočit.
K: To je v pohodě. Byl to těžký den.
R: *zavře oči a přikývne*
K: *zazubí se a podívá se na sebe* Jsem celá od kukuřičného sirupu a džemu.
R: *směje se* Vypadá to, jako bychom zrovna utekli z místa činu.
K: *směje se* Koho bychom zabíjeli?
R: Nějakého kreténského paparazzi. Umlátil bych ho k smrti a ty bys mi přišla pomoct pohřbít tělo.
K: *směje se* Výtečné.
R: Sprchu?
K: Ano. *Otočí se, aby odešla a Rob se k ní zezadu přitulí. Neobratně dojdou do koupelny. Rob se k ní snaží tulit ve stejnou chvíli, co jde.* Chceš se osprchovat první?
R: Vlezeme se tam oba.
K: *podívá se pochybovačně na sprchu* Nemyslím si.
R: *směje se* To, že tam budeme naskládaní, se postará o polovinu zábavy.
K: Fajn. Ale já budu stát blíž k vodě.
R: Platí.

O čtyřicet pět minut později jeli v autě zpět do domu, co měli pronajatý. Robova ruka si bezmyšlenkovitě hrála s tou její na místě, kde se jejich prsty proplétaly. Vzdychla a opřela si hlavu o jeho rameno.

K: Nechal sis Edwardův snubní prsten.
R: Už nějakou dobu se jeden snažím ukrást.
K: Proč?
R: *pokrčí rameny* Prostě ho chci.
K: *směje se*
R: Ale pořád mi maří plány a připomínají mi, abych si ho sundal… tohle je poprvé, co si na to nevzpomněli. *zubí se* Řeknu jim, že jsem ho ztratil.
K: Já jsem úplný opak… Já si vždycky zapomenu sundat svoje prstýnky.
R: *dotkl se zlatého prstýnku na jejím prostředníčku a usmál se* Líbí se mi, že ho pořád nosíš.
K: Proč?
R: Nevím. Prostě tak.
K: Ty seš typickej chlap. Hned si myslíš, že mě kousek kovu hned dělá tvojí.
R: Ty jsi moje. S kovem, nebo bez.
K: No. Musím uznat… že mám tenhle prstýnek ráda. A ten fakt, že je pro můj prostředníček. Je perfektní.
R: *usměje se*
K: Zítra máme volno… co budeš dělat?
R: Spát. Psát. Přečtu si pár scénářů.
K: Jo?
R: Jo. Ty?
K: Uvařím nějakou polívku, abych ji potom mohla vzít na natáčení.
R: Mmm. Tvoje polívky miluju. Jakou budeš dělat?
K: Ještě jsem se nerozhodla.
R: Víš, co jsem slyšel, že dělá polívku ještě lepší?
K: Co?
R: Vařit ji nahá.
K: Prosím tě. Skončila bych s popálenou kůží.
R: *směje se* Nejspíš. Ty totiž máš…
K: Opovaž se.
R: *směje se* obě nohy levé.
K: Z toho viním Bellu. Tím hraním se do mě úplně promítla.
R: Jsem si jistý, že je to určitě tímhle.
K: *sarkasticky* Ty zníš tak hezky, když jsi povýšený.
R: *směje se* *na pár minut je ticho* Jak dlouho si myslíš, že budeme muset počkat, než spolu budeme moct zase pracovat?
K: Nevím… proč?
R: Pokaždé, co si čtu scénář, tak tě do něj zasadím… okamžitě.
K: *směje se* A tohle tvoje zasazování se ti v hlavě děje někdy okolo doby, co se hlavní postava svléká?
R: *směje se* Tak jsem to nemyslel.
K: Jo. Jasně.
R: Co? Jsi úžasná herečka… Pracuju s tebou rád.
K: Sklapni.
R: Proč nikdy nedokážeš přijmout kompliment?
K: Proč to nedokážeš ty?
R: Někdy to dohadování s tebou nesnáším… Je to, jako bych se dohadoval sám se sebou.
K: *směje se* Protože si jsme tak podobní?
R: Ano. Protože jsme oba až směšně skromní a paličatí.
K: Ty jsi paličatější než já.
R: Tomu se říká, jít si za tím, co chceš.
K: *napodobuje* Tomu se říká, jít si za tím, co chceš.
R: *směje se* Hej, já sedím vzadu tohohle auta s tebou v náručí… Řekl bych, že mi to jde.
K: *směje se* Prosím tě, to já si jdu za tím, co chci.
R: Hej. Já jsem v tomhle vztahu chlap. To já se dvořím a ty jsi dvořena.
K: Nazval jsi mě zrovna dvořenou?
R: *směje se* Sklapni.
K: *zavolá k přednímu sedadlu* Hej, Deane, já jsem dvořena… co si o tom myslíš?
*Dean se snaží nesmát*
R: Myslí si, že je to v pořádku. Ví, kdo mu platí. *směje se*
Dean: Myslím, že tuto otázku zdvořile vynechám.
K: Zbabělče.
R: Bázlivče.
Dean: *stiskne rty, aby zabránil smíchu* Hej, já jsem bodyguard. Ne rozhodčí.
K: *směje se* Hezky řečeno.
R: *směje se*
K: *hlasitě a okázale zašeptá* Dean zrovna mrknul, to znamená, že souhlasí se mnou.
R: To nebylo mrkání, něco mu spadlo do oka.
Dean: *konečně se trochu zahuhňá*
*Auto zastaví*
K: Konečně doma. Jsem strašně unavená.
R: Já taky. Díky bohu, že máme zítra volno.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 viagra viagra | E-mail | Web | 25. listopadu 2014 v 13:53 | Reagovat

Hello!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama